Strašne mi to pripomína Slovensko, a jeho sociálny systém, prečo asi?

Rozprávka pre (a)sociálnych demokratov Kde bolo tam bolo, žilo raz 10 pánov, ktorí spolu chodili na obed do reštaurácie. Za obed mali vždy spolu zaplatiť presne 100 EUR. Dohodli sa, že sa na tejto stovke budú podieľať tak, ako platia dane. Takže prví štyria najchudobnejší neplatili nič. Piaty zaplatil 1 euro, šiesty 3 EUR, siedmy 7 EUR, ôsmy 12 EUR, deviaty 18 EUR a desiaty, ten najbohatší, 59 EUR. Takto to išlo celé roky a nikto sa na nič nesťažoval. Jedného dňa však časník prišiel s tým, že im dá zľavu a namiesto 100 EUR, bude od nich chcieť iba 80, pretože sú štamgasti. To bolo od neho veľmi pekné. Ako si ale rozdeliť tých ušetrených 20 EUR? Keby každý z desiatich pánov platil o 2 eurá menej, prvých päť pánov by dokonca dostávalo peniaze za to, že chodia na obed. Čašník im teda navrhol, aby sa o úsporu podelili podľa pomeru, v akom platia za obed. Zobral si pero a papier a začal počítať… Vyšlo mu toto: Piaty pán už nebude musieť platiť nič, rovnako ako prví štyria. Úspora 100 %. Šiesty bude platiť 2 eurá namiesto 3 EUR, ušetrí 33 % Siedmy bude platiť 5 EUR namiesto 7 EUR, ušetrí 28 % Ôsmy pán zaplatí 9 EUR namiesto 12 EUR, ušetrí 25 % Deviaty zaplatí 14 EUR namiesto 18 EUR, ušetrí 22 %. Desiaty najbohatší pán bude platiť 49 EUR namiesto pôvodných 59. Úspora 16 %. Každý z tých šiestich bude na tom lepšie ako predtým a tí prví štyria môžu aj naďalej jesť zadarmo. Ako sa však v zápetí ukázalo, veľké nadšenie tento návrh nevyvolal… “Takže ja z tej dvacky dostanem iba jedno euro?”, kričal šiesty pán, ukázal na desiateho, najbohatšieho, a pokračoval: “A tento tu dostane hneď 10?!” “To je pravda!”, kričal piaty pán, “Ja ušetrím blbé euro, ale on 10x toľko!” “Fakt!”, pridal sa siemdy, “takže jemu 10 a mne iba dve?!”. Rozkričali sa aj prvý štyria páni: “A my nedostaneme vôbec nič? To akože prečo? Zase sú na tom najhoršie tí najchudobnejší, ako vždy.” A všetci deviati sa vrhli na toho desiateho a stĺkli ho. Ďalší deň sa desiaty pán na obede neobjavil. Nijak im to nevadilo, skrátka si sadli a jedli bez neho. Keď ale prišlo na platenie, zistili zaujímavú vec: Všetci dohromady nemali ani na polovicu sumy, ktoré práve prejedli. A pokiaľ ešte neumreli od hladu, divia sa tomu dodnes. A takto, milé detí, funguje dnešný sociálny a daňový systém. Ak dôjde k daňovej úľave, majú z toho najviac tí najbohatší. Pokiaľ by ale museli platiť príliš, môže sa stať, že sa nabudúce u nášho stola neobjavia. Vo Švajčiarsku, v Karibiku a inde vo svete je totiž tiež kopec pekných reštaurácií.

To je pěkný, ale vcelku demagogický. Ve skutečnosti viz progresivní zdanění - bohatý závidí chudému nižší daň (a nemusí se jednat o nijak velký procentuelní rozdíl) a je schopen tvrdit, že při vyšším zdanění nad milión čehokoliv mu zbyde míň jak tomu chudému, dokonce je schopen tvrdit, že bude kvůli tomu muset propustit manželku a pořídit si novou a že si nebude moci koupit RR, ale jen BMW (3× do roka).

Prepáč Pavel ale tentokrát s tebou nesúhlasím. Ak si to pozorne prečítaš ešte raz, tak všimneš si, že ten najbohatší, ktorý platil najviac vôbec nenamietal. Hubu si otvorili tí ktorí neplatili nič, a pri získaní zľavy chceli aby ešte aj niečo dostali. Teda platím nulu, a po žľave ešte dostanem niečo naspäť?! A to je podstata, že ten bohatý by aj bol ochotný naďalej sa podielať na "živení" toho, ktorý neplatil nič. Ale aby dostal ešte niečo za to, že je aj živený?!

Přátelé, snad se nikdo neurazí, ale osobně vnímám velký rozdíl mezi smýšlením levicovým (s nímž nesoulasím ale respektuji jej) a levičáckým (které je založeno na paušalizaci a populistickém zjednodušování až demagogii). A ve vší úctě Pavle, Vy se prezentujete jako levičák.
Pokud se chceme bavit o daních, pak jediná skutečně spravedlivá daň je daň, kdy by všichni kdo participují na společném státu přispívali stejnou částkou na jeho chod. Jednoduše řečeno - spočítat náklady, vydělit počtem poplatníků a danou částku od každého vybrat. To jesice spravedlivé, ale ne sociálně únosné.
Sociálně únosná a alespoň částečně spravedlivá je daň rovná, kdy všichni platí stejným procentem. Tato daň je sociálním a solidárním kompromisem mezi spravedlivou daní a daní šikanózní. Kompromisem proto, že Ti bohatší platí mnohem vyšší částku než ti méně úspěšní, to je třeba si uvědomit.
Šikanózní je daň progresivní. Ta není ničím jiným, než trestáním toho, kdo je úspěšný. Je to vlastně pokuta za to, že si někdo dovolil být úspěšnější než většina ostatních. A je to populistický nástroj k uspokojení lidské závisti a také efektivní nástroj, jak dosíci dmýcháním závisti podpory určitých vrstev voličstva.
Jediná motivační daň je pad daň degresivní, jejímž zastáncem jsem v případě vyrovnaného státního rozpočtu já. Ta totiž motivuje lidi k úspěchu a ne k podvádění.
Víte, tahle debata je podle mne trpkým ovocem stavu, kdy místo abychom si úspěšných vážili, tak se za každou cenu jejich úspěch snažímě odůvodnit podvody, zlodějinami a zlou morálkou - namísto abychom se zamysleli nad sebou a snažili se jejich úspěch následovat. Ono to z velké části není o těch úspěšných a bohatých, ale o nás samých a tom, jak vnímáme sami sebe. A o to je to vlastně horší. Pro mne, když si někdo vydělá na to, aby si koupil RR nebo 3 BMW ročně, tak mu to přeju a snažím se vidět za tím pozlátkem vlastnosti, které k úspěchu vedou a třebase něco přiučit. A že k tomu někdy vedou i cesty morálně pochybné? Ano, to vedou - a je tomu tak ve všech oborech a aspektech lidské činnosti - ale to není důvod rezignovat na svět a na vlastní úspěch názorem, že jen podvodník zbohatne a poctivec bude vždy chudý. Což je vlastně morální adorace a glorifikace neúspěchu, místo snahy o úspěch...
Nechci rozpoutat nějakou debatu, která je poměrně dost OT, ale když už tu zazněly i názory, které považuji za opravdu velmi levičácké (v nejhorším smyslu slova), snad nebude vadit, že jsem si dovolil reagovat.

V otázce daní a jejich spravedlnosti, bychom mohli zmínit mnoho modelů, navíc nejrůznějších, podle politického smýšlení.
Rovná daň se nechá zavést pouze na jednu daň a to na daň z příjmu, ze zisku atd. Musíme si ale uvědomit, že na daňovou zátěž se musíme dívat jako na jednu velkou a ucelenou veličinu, která v sobě skrývá například, jak daně přímé, tak také daně nepřímé. Je to daň ze zisku, z příjmu, spotřební daně nejrůznějšího druhu, DPH, ale také nejrůznější odpočitatelné slevy a opět všeho druhu, které snižují daňové základy atd. Pak nemůžeme vytrhnout pouze rovnou daň a s ní argumentovat, protože bychom se nikam nedostali. Celý problém je o hodně složitější a vždy bychom měli zkoumat jednotlivé daně a odpočty na jednotlivé skupiny obyvatel a mezi jejich daNńovou zátěží hledat jistý kompromis, vycházející jak ze solidarity, tak z únosnosti.

zdenek prachar - respektuji Váš názor, ale přehlašuji se tímto od mého levicového myšlení k levičáckému🙂 Z Vašeho pohledu to bude vždy předkládáno jako situace, kdy "úspěšní" platí za "neúspěšné", ale já mám stále tu vizi (samozřejme nadsázka), kdy se zástupy úspěšných manažerů, právníků a tak dále brodí po kolena a po tmě ve srač..., protože všechny uklizečky a elektrikáři jsou nyní úspěšnými podnikateli... prostě společnost je nějak rozvrstvena a to nejen z důvodu lenosti či neschopnosti některých jedinců a nějak mi prostě nepřijde fér, aby platila např 20% uklízečka (t.j. 2.000 z 10.000) i např. "manager". Když ten zaplatí ze 100.000 procent 23, tak mu stále zbyde hezkých 77.000 a nemyslím, že ty 3tisíce zásadně pocítí. Uznávám, je to hodně zjednodušené, existují sociální dávky atd atd a taky bych se nechtěl dostat až na úroveň Francie, to už je přepříliš, ale je to můj pohled z druhé strany. Jinou věcí je pak ale zneužívání sociálního systému, kdy si stát není schopen toto ohlídat a kdy mi například v práci předkládá doklad o hmotné nouzi eeeee indočech rukou osázenou zlatými prsteny, který právě přijel X3 (nepřeháním)... čili sociální stát ano, progresivní daň ano, ale "úměrně regulovat a kontrolovat" (nenapadá mě, jak to nějak líp napsat). Tak a já jsi jdu pro brnění, protože očekávám záplavu létajících kamenů..😉

Rovnou daň jsem zde úmyslně uvedl pouze v její užší rovině, ale jsem si vědom, že může existovat i šířeji zavadená, tak jak jí známe od nás.

Tento model mě ale nepřesvědčil, protože se nechová neutrálně, ale bohužel jednostranně a to v neprospěch obyčejných lidí. Stačí vzít do ruky tužku, abychom pochopili, že nízkopříjmoví lidé vydělali na této daňové soustavě z přijmu pár stovek korun, aby je následně utratili v obchodech za vyšší DPH na potraviny. Tedy, zjednodušeně můžeme říci, že jim nic nedala. Naopak bohatší lidé vydělali tisíce korun na dani z přijmu, které neutratili za vyšší DPH na potraviny a navíc vydělali na nižším DPH za luxusní zboží.
Navíc tato daňová soustava přišla v naprosto nevhodnou dobu, na začátku krize, kdy podstatným způsobem výpadky těchto daní podtrhla příjmy státního rozpočtu. S neblahými důsledky této skutečnosti se setkáváme doposud, kdy jsme se museli smířit s následným zvyšováním daní.

Progresivní daně nemusejí být ve své podstatě šikanozní, pokud budou nastaveny v únosné míře. Proto nechápu politický fanatismus, který se zaklíná pouze jednou sazbou daně. Podstatný není počet sazeb, ale především jejich výše, které by měly plnit jistou roli solidarity a samozřejmě nikoli se k lidem s vyššími příjmy chovat jako k těm, kteří by měli naplnit státní rozpočet.

Smyslem daňových soustav by měla být především snaha podporovat podnikání a z toho vyplývající hospodářský růst. Odstrašujícím mementem by se pak měl stát postup francouzského presidenta.

Že Vás to pánové baví...

😆 Přesně. Místo toho mají diskutovat o filatelii.

Jo, pryč od politiky, prosím, nebo se s některýma z vás asi přestanu kamarádit 😃