Co se týče dostupnosti kvalitního obrázku z tehdejší doby. V publikaci Sborník článků o československých známkách č. 3 strana 15 je tato známka zobrazena v lepší kvalitě a lze ji jednoznačně identifikovat podle černých žilek. V článku jsou zobrazeny vystavené vzácnosti z výstavy Praha 1988.

Dobrý postřeh. Je to ona.

Jen teda chudák pan Chudoba, že byl do celé aféry takto namočen. Co mi tak psal na email - stručně, ale výstižně jsem z toho pochopil, že se do této aféry nechce zaplést. Teď bude asi lítat po soudech (svědčit), když je v článku jmenován takto jednoznačně.
Na druhou stranu je to stejný nadšenec jako já. Pročetl kompletní českou literaturu, která je k dispozici - a díky tomu má přehled co a kde a tím toto odhalil. Je to obdivuhodné a tak to má být, protože je to nejlepší přístup na padělky a podvody. Už se těším až zveřejní seznam pravých žilkovaných jako to udělal u 50/50. Jen teda kolik jich bude, když většina prodaných jsou již odhalené padělky?

Dle tiskového zákona má pan Pytlíček v takto závažné situaci vysloveně právo na zveřejnění jeho článku-vyjádření bez cenzury ve Filatelii. Pokud se tak nestane není dodržen zákon a asi by si měl stěžovat. Jsou o tomto případě 3-4 stránky. Takže 1-2 stránky minimálně by měl dostat přímo tam.

Nechá se ale tato situace vůbec nějakým způsobem obhájit?

Tak musel by jedině dokázat ten údajný pojistný podvod. Jinak těžko.

Myslím, že existenci barevných fotografií v té době jsem už zmínil. 😉

Nevím, zda jste viděli tuto reportáž na ČT z 12.10.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10118379000-udalosti-v-regionech-praha/217411000141012-udalosti-v-regionech/obsah/574411-kradene-znamky-na-trhu

Obrázky:

Otázkou je, zda B. Klein L. Pytlíčkovi krádež skutečně prokáže. V reportáži jej totiž z krádeže přímo obvinil.
V opačném případě může L. Pytlíček žalovat B. Kleina za poškození svého jména.

V tomto celém případě se ale primárně nejedná pouze o krádež. Ať se dostala tato známka do rukou pana P. jakýmkoli způsobem, ve všech případech se jednalo o naprosto zavrženihodnou skutečnost.

Jeden případ z numismatiky.

Kdysi při prohlídce aukčního materiálu, byly ukradeny vzácnější mince. Zloděj tyto mince následně prodával. Kupcem byl jeden známý obchodník. Po nějakém čase policie zloděje vypátrala a on jim zdělil i kupce, který tyto mince od něho koupil. Tento kupec okamžitě na trhu s mincemi skončil, i když se jednalo o poměrně schopného člověka, který mincím rozuměl a byla ho škoda. Ale vědomě kupoval ukradené mince, věděl to a tuto skutečnost neohlásil, aby byl zloděj chycen a mince se vrátily původním majitelům.

Mně je tedy naprosto jedno, jakým způsobem pan P. k mincím přišel, protože musel vědět, že se nejedná o čistou záležitost. Každý slušný člověk by výskyt kradených věcí ohlásil, neslušný ...